Takové počteníčko jistě potěší duši, ale vlastní zážitek je vlastní zážitek. A věřte tomu, že i na ty špatné si po čase vzpomenete s úsměvem na rtu. Tak už to v životě chodí.
Takové situace vznikají většinou náhodou, přehlédnutím, nebo chybou. Jistě, proč kráčet po hezké udržované asfaltové cestičce, když je tady prudký kopec a šplhat do něj na okraji propasti s plným batohem, no neužijte si to. Tato věc se skutečně stala díky mému přehlédnutí v Rakousku. Přišli jsme pod prudký svah a mně se nějak nechtělo věřit, že podle mapy ten chodníček, snad vymletý kdysi vodou, je ta stezka vyznačená v mapě. Byla to ona. Takže jsem to dřel do prudkého svahu, pode mnou dost propast ze strany jedné a na straně druhé zase prudký svah. No, do smíchu mi nebylo, ale nyní to beru skutečně s humorem. Jsem rád, že je na co vzpomínat.
Při cestování je důležité, co všechno taháte s sebou.
Pokud jedete autem z místa A přímo do místa B, tak si můžete vzít třeba i postel s lednicí. Když však víte, že budete šlapat pěšky, musíte vědět co si sebou berete. Je třeba brát v potaz i to, že můžete někde zabloudit. A v horách vás pak bolí každých deset deka, které máte v batohu zbytečně.
Nejvíce legrace si užijete z cestování vlakem. Nikdy nevíte, zda vůbec přijede, nikdy nevíte, zda stihnete přípoj. Je to takový malý nervák a pokud na to nemáte, nervy myslím, ne peníze, raději použijte bus.
Myslíte si, že to je to cestování u nás a v cizině by se to stát nemohlo. Ale mohlo, jsou tam stejní lidé jako tady. Jednou jsme cestou do Schladmingu stáli za stanicí Traboch skoro hodinu. Pak jsme popojeli pár zastávek a stáli jsme opět. Opravovali tam koleje.
Cestování je nádherný koníček, a proto je mi líto toho neskutečného zdražování. Už tak to stálo majlant, ale nyní je to čím dál tím horší. Přesto se opět chystám někam vyrazit. Jen co si našetřím.