Když se dnes řekne slovo plundra, někteří si možná představí ženštinu lehkých mravů, i když se jedná spíše o flundru, ale mnozí si pod tímto názvem vybaví dobře známé sladké pečivo z listového, nebo kynutého těsta, obdélníkového tvaru s typickými průřezy, jimiž lze vidět pudinkovou, makovou, nebo jinou náplň. Méně je však známo že slovo plundry původně označovalo část pánského oblečení, přesněji široké krátké kalhoty, podobné jaké nosil ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař, v roli Rudolfa II. Habsburského, Jan Werich.
Celé to začalo někdy v polovině šestnáctého století, kdy konečně i na naše území pronikla italská móda. Prostřihování pánských i dámských oděvů, které bylo jedním z jejích atributů, mělo původně praktický účel.
Uplatňovalo se kvůli pohodlí v místech šatu, kde bylo největší napětí, tedy v případě rukávů přirozeně na loktech a v podpaží, nebo na úzkých nohavicích. Časem se však stalo oblíbeným trendem a šaty, dokonce i boty, byly prostřihovány bez praktického smyslu, z čistě dekorativních účelů. Do průstřihů, z nichž vyčuhovalo hedvábí, se daly navíc věšet různé ozdoby, pentle, nebo řetízky. Stejně nesmyslně byly prostřihovány a podvlékány (z toho zase vznikl výraz podvlékačky) i pánské plundry, krátké kalhoty pytlovitého tvaru, dostatečně široké na to aby byly pohodlné i bez průstřihů, převzaté z oděvu německých Lancknechtů. Zvláště u plunder se tato móda následně ještě více zvrhla, a to natolik, že je musel roku 1556 český zemský sněm zakázat, neboť se urození i méně urození páni trumfovali, kdo bude mít plundry z většího množství látky, při čemž za sebou vláčeli množství pentlí a hedvábí, které jim z kalhot viselo a posměšně šustilo při chůzi.
Na základě vnější podobnosti potom jako plundra, tedy asi jedna nohavice oněch kalhot, bylo označeno i sladké pečivo, jehož otvory vypadaly podobně jako průstřihy kusu renesančního oděvu. A tak nám zbyl na památku nesmyslných kalhot zákusek, z něhož podobným způsobem vyčnívá krém.
