Byť se jedná dnes o psa oblíbeného a moderního, vyšlechtili ho údajně lidé už v pravěku. Jedná se tedy dost možná o jedno z nejstarších známých a dochovaných plemen psa. Základ rase pravděpodobně dala sibiřská lajka, což byli tehdejší tažní psi využívaní v tomto regionu.
Biologická charakteristika
Na poměry podobných plemen jsou tito psi menšího vzrůstu, zato ale kompaktního tělesného rámce. Odolnost psů, a tím i jejich schopnost přežít v místech, odkud pochází, je dána silnou kostrou a mohutným svalstvem. Dalším specifikem je husté osrstění tlap, včetně oblastí mezi polštářky. To umožňuje bezpečný pohyb po sněhu a zamrzlé zemi, a chrání psy před omrzlinami.
Barva srsti je dle plemenných standardů povolena jakákoliv. Nejčastěji se ale setkáte s kombinacemi bílé a černé, popřípadě i bílé s hnědou, šedou, stříbrnou, medovou nebo rezavou barvou. Zvláštností je, že je povoleno (a často se i objevuje) různobarevné oko, nebo odlišné zbarvení každého oka.
Povaha
Jedná se o laskavého, loajálního a pánovi oddaného psa, který je zároveň pracovitý, zároveň i vlídný k dětem. Příslušníci rasy mívají neobyčejně zachovalé lovecké pudy, proto mají občas problém žít v míru s ostatními domácími zvířaty a mazlíčky, obzvlášť pokud jsou tato součástí přirozeného vlčího jídelníčku.
Jakožto pracovní tažný pes potřebuje husky každý den dostatek pohybu i mentální aktivity, jinak se snadno může stát znuděným a frustrovaným.
V neposlední řadě je jejich výrazným rysem i smečkový pud. Špatně snášejí samotu, a pokud tedy není možné chovat huskyho spolu s jiným psem, je nutné mu to vynahradit alespoň dostatkem kontaktu s pánem a členy jeho rodiny.
Kulturní odkaz
Psi se do povědomí veřejnosti zapsali v zimě roku 1925, kdy zachránili aljašské městečko Nome před epidemií záškrtu. Pouze díky odvaze a vypětí psího spřežení příslušníků tohoto plemene byly zavčasu dopraveny léky. Na počest této události se na tamní trase mezi městy Nome a Anchorage dodnes jezdí nejdelší závod saňových psů, Iditarod.
